Jak NEpsat příběh

28. november 2012 at 15:34 | ^Leah. |  Articles
Nejsem zrovna odborník na psaní příběhů na pokračování, neříkám, že jsem to nikdy nezkoušela, ale vím proč takové příběhy na kapitoly nebo větší pokračování nepíšu.
Je tu pár hlavních důvodů:
1. Často mě nadchne spíš myšlenka na jednorázový příběh
2. Když jednou začnu s příběhem na pokračování, po nějaké menší přestávce mám problém navázat
3. Musela bych si říct zpětně kapitoly, aby příběh měl nějaký smysl (a to se mi nechce)
4. Málo se zabývám okolním dějem, protože se soustředím především na hlavní postavy, a tak to není zrovna dvakrát pěkné počtení.. (takové hodně jednostranné)
(POKRAČUJ V CELÉM ČLÁNKU)


Nebudu pokračovat v sepisování mé neschopnosti napsat příběh na pokračování. Nejsem člověk, který by měl radit ostatním jak psát příběh, ale rozhodně jsem dobrý kritik a myslím, že o tom jak NEpsat příběhy vím asi víc než o jejich psaní.

Jak jsem došla na tuhle myšlenku? Jednoduše, můj kamarád mě před nějakou dobou požádal, abych si pročetla příběh, co napsala jeho kamarádka a požádala ho, aby jí tam opravil gramatické chyby. Jenže, jelikož můj kamarád není zrovna zdatný češtinář, svěřil to mě. Nemám sice stoprocentní češtinářské vědomosti, ale základy celkem zvládám, a tak jsem se teda pustila do opravování..
A řeknu vám, DĚS A HRŮZA.
Samosebou psala to asi třináctiletá slečna, ale i tak, chyb jak maku, možná ještě víc, spousta vět nedávala smysl a co bylo velice matoucí bylo neustálé měnění jmen během příběhu. V jednu chvíli jste se pohybovali po krásné anglické kavárně a čekali na Jessicu a najednou jste byli zase v posteli a čekali na zprávy od Kláry.

Začátek povídky byl spíš jako pokračování, než jako nějaký úvod, to by ani nevadilo jako to, že to téměř nedávalo smysl. Z jedné události se přeskakovala ke druhé, v jednu chvíli byli jména taková, potom oná... JEDEN VELKÝ ZMATEK!

Určitě neshrnu všechno, ale alespoň z toho zkusím vybrat nejdůležitější- ČEMU SE VYHNOUT:
1. Měnění jmen postavy, charakteru, vzhledu.
Je celkem hloupé v jedné části číst o Jessice s hnědými vlasy a modrýma očima a najednou tam mít redhead Jessicu s uhrančivýma zelenýma očima.
2.Střídání forem psaní.
Chvíli píšete v Er a chvíli v Ich formě, pro čtenáře to je celkem matoucí, určitě se to dá zkombinovat, ale nepůsobí to zrovna uceleně.
3.Chybám.
Samosebou, nikdo není neomylný, i v těch nejlepších knihách se dá najít chyba, ale hromada chyb v jedné větě, zvlášť naprosto hloupých. Nevypadá to hezky a člověku to naprosto bere chuť ke čtení
4."Holému" příběhu.
Dílo bez pořádného příběhu, kde se objevuje napětí, romantika, trapné chvíle. Rozvinutý děj hezky zpestří vaši práci a úplně jinak zaujme čtenáře, než jen suché věty, na kterých jde jasně vidět snaha rychle příběh dokončit.
5.NEZÁJMU.
Myslím, že tohle je nejdůležitější. Pokud píšete povídku, ať už na pokračování nebo ne, piště ji s chutí, mějte myšlenku, nápad. Nepište jen z nějaké povinnosti, nebo protože nechce zklamat své FOLLOWERS. Mít radost ze své tvorby je velice podstatná věc, jakmile jste spokojení vy, najdou se určitě takový, kteří vaši práci také ocení, jelikož vidí, že je v tom myšlenka.

PS: Určitě budu ráda, když přidáte komentář s dalšími nápady, které se hodí či nehodí při psaní příběhů, článků, povídek... Nevypsala jsem snad ani polovinu věcí, kterým by se budoucí spisovatelé, nebo alespoň trochu kvalitní autoři měli vyhnout. TAKŽE, MÁTE SLOVO.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement