Vhozena mezi žraloky

3. january 2013 at 22:12 | ^Leah. |  Diary
•Dnešní den začal celkem slibně, 3:30 budík zvonil, 3:35 jsem konečně stála na nohou. V 4:30 jsme už vyjížděli a okolo 6:50 jsme se řítili ulicemi Prostějova a blížili se k mému budoucímu "domovu".

Intr:
•Domov mládeže předčil mé představy a zatím pokoj bez spolubydlících se mi jeví jako BEST PART tohoto dne. Nečekala bych, ne "pokoj" bude jako takový menší byt. Při vchodu do chodby jsou tři skříně, botník, zrcadlo, v levo je oddělený záchod od koupelny. Dál jsou dveře, kde jsou tři postele, tři skříně s šuplíky a tři stoly (+ židle, of course).
•Část mých věcí se už zabydlela ve skříni a na posteli, moje budoucí spolubydlící měli trochu rozumu a na intr na dva dny nejezdili. Takže nebyla šance se seznámit, ale myslím, že by neměl být problém, jsem neskutečně nekonfliktní člověk, takže myslím, že můžu být v klidu.
•Co do prostoru, není si na co stěžovat, líbí se mi vstupy na čipy, opravdu mě očarovali!! Ale hlavně mě hned ze začátku zaplavila vlna sympatie k mé vychovatelce od rány. Opravdu, už teď k ní mám respekt a zároveň jsem přesvědčená, že je to super ženská!

Škola:
•První dojmy nebyli nejslavnější, budova je sice obrovská, stará ale nově vybavená. Ovšem lidi z města nezklamali, ani jsem nečekala, že by byli k holce z maloměsta nějak extrémně milí a chápaví po pár minutách. Paní ředitelka ze začátku nic moc, ovšem po opravdu rychlé prohlídce školy už se zdála v pohodě, asi si moc lidí k tělu nepouští a vytváří si autoritu (jako ředitelka a také učitelka je to asi přirozené).

•První seznámení se třídou! To byla asi ta nejvíc zmatená a šokující událost v mém krátkém životě studentky. Ředitelka najednou otevřela dveře jedné ze tříd, v ní sedělo plno lidí, především holky. Dostala mě před tabuli a představila třídě, stála jsem jak zařezaná, blbě se tlemila a asi dvě minuty jen těkala nervózně očima po třídě. Byla jsem tak nervózní, že mi lidi splívali v jeden velký flek a najednou se mi dělalo špatně od žaludku.
Je mi zle, když musím sama za sebe někde předstoupit a veřejně se producírovat, asi se potřebuju pořádně otrkat, ale připadala jsem si hloupě a připadalo mi neskutečně stupidní všechno co jsem udělala nebo odblekotala.

•Po dvouminutovém šoku, který se mi zdál skoro jako dvouhodinový jsme zamířili směrem k jídelně, ovšem musela jsem se ještě vrátit zpátky do školy a domluvit se s třídní učitelkou. (Která je mimochodem velmi sympatická a vstřícná.)
Obědy vážně nevím, jak chutnají, jelikož čest ochutnat budu mít až v pondělí (fůů, už v pondělí -_-). Jídelna působila jako taková menší hospoda, zdi byli do půlky obložené dřevem, stoly a židle byli ze dřeva.

•Návrat do školy. Víte, vlastně je to šílený šok, 5 let jsem byla na základce a jako malá, mladá a nezkušená jsem vůbec nervozitu mezi svými nemusela řešit, dalších téměř 5 let jsem strávila na gymplu, navíc s většinou lidí, které jsem znala už z dob prvních tříd. Gympl byl sice těžký, 4 písemky skoro denně, několik hodin učení ale bylo kolem mě spoustu známých lidí, jelikož nás nemohlo být víc než 150 (200) na škole. Teď jsem někde, kde je zhruba kolem 500 studentů + lidi, které budu potkávat prakticky denně na intru.

Cestování:
•Jsem asi 2 a půl hodiny autobusem od mého milého malého domova. Cesty z nádraží k intru, z intru ke škole, ze školy na obědy, z obědů na intr.. atd atd.. jsou celkem zátěž pro můj zadek, který byl zvyklí několik let si doma válet šunky a jen párkrát do týdne trávit čas trénováním volejbalu.

•Hledám si v tom pozitiva, snad mi moje věčné cestování z jednoho konce Prostějova na druhý pomůže získat zpátky moji již zhroucenou kondičku, kterou jsem si podupala, nebo spíš zadupala válením se doma.

NERVOZITA:
•Začátky zdřejmě nejsou jednoduché a opravdu doufám, že se najde nějaká dobrá duše, která mě nebude mít za narušitele a třeba mi v té třídě i trochu pomůže.

•Na intru mě snad hned ze začátku nevyhodí na chodbu a alespoň trochu si kápnem do noty. Jsem doopravdy krotká a nekonfliktní, takže doufám, že by semnou mít problém nemuseli.

•Nejtěžším úkolem pro mě bude přizpůsobit se, především učitelům. I když se říká, že záleží hlavně na studentovi, jak si to udělá, není to tak docela pravda. S matikou jsem vživotě neměla problém, jelikož jsme měli super matikářku, na jeden rok nám dali jiného učitele, který absolutně nedokázal prochopit, že mi nechápeme učivo stejně rychle jako on, a tak jsem z jedniček a dvojek spadla na čtverky a pětky. Další roky jsme dostali jinou matikářku, která je opravdu ÚŽASNÁ, hned bych si ji do Prostějova odvezla sebou!

•Takže doufám, že mi učitelé výjdou alespoň v odborných předmětech vstříc a dají mi šanci si všechno v klidu doplnit a budou trochu brát ohled na moje počáteční zmatení. Prostě se musím aklimatizovat a opravdu ráda bych měla učitelé, kteří ke mně budou alespoň mírně chápavý.

http://25.media.tumblr.com/76267dacff63f27ba2d199683abd9b89/tumblr_mg2bf8UQOu1rl2yhto1_500.gif
Držte mi palce!!
 

2 people judged this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement