Mít rád, pak začít milovat

26. august 2015 at 15:17 | ^Leah.
Toto téma týdne pojmu tak trochu jako zpověď, možná lehce odbočím od srovnání těchto dvou pojmů, ale určitě to s nimi bude úzce souviset.


Ráda bych s vámi rekapitulovala své předchozí vztahy,které za sebou mám, sama si možná některé věci víc ujasním, když je přeložim do psané podoby.
Za svůj mladý život jsem měla tři delší vztahy, svým způsobem by se dalo říct, že fungovaly podle určitého vzorce- začaly přátelstvím a skončily obrovskými parohy na mojí věčně obarvené hlavě.
První vztah trval dva roky, samosebou jsem si byla
vědoma toho, že to nebude navždy, i když u prvního vztahu tomu člověk věřit chce. Co mi tento vztah dal? Určitě mi potvrdil,že první láska je opravdu krásná,i když někdy nekončí úplně pohádkově. Dal mi poučení a naučil mě opatrnosti při výběru dalšího partnera.
Pár měsíců po rozchodu se objevil někdo,kdo byl svou osobností od mého prvního přítele úplně jiný,dalo by se říct, že jsem do toho vztahu spadla opravdu po hlavě a pravděpodobně mě to stalo i bloknuti krční páteře, jelikož jsem se tak koukala a davala jen na něj a nechtěla slyšet ostatní,že pro tohle nemám jiné vysvětlení,než že jsem při tom bezhlavem pádu do dalšího vztahu přišla o zrak, sluch i o rozum.
Co mi dal a vzal tenhle vztah? Rozhodne jsem přišla o velký kus sebevědomí, ztratila víru v sama sebe a připravil mě o důvěru. Všechno zlé, pro něco dobré- došlo mi,jak se nechovat k jiným lidem, uvědomila jsem si,jak moc se dá ublížit slovem a moje opatrnost a obezřetnost se ještě prohloubili.
Ze vztahu plného ponižování mi pomohl člověk,o kterém jsem si myslela,že ho opravdu ale opravdu dobře znám, někdo koho jsem kdysi vídala každý den,chodila s ním do školky,měli jsme se radi už jako puberťaci a mohla bych říct, že byl jedním z mých nejbližších přátel.
A co je na tom to nejsmutnější?? Tahle osoba mě neskutečně zklamala, člověk,o kterém jsem si myslela, že ho opravdu znám a mohla jsem mu cokoliv říct.
K čemu mě dostal tento vztah? K uvědomění, že i ten nejlepší přítel na světě vám může bodnout kudlu do zad a ukázat pravou tvář až ve chvíli,kdy ho nejvíc potřebujete a kdy to nejméně čekáte. Došlo mi,že jsem asi nebyla dost opatrná a to jsem doufala, že po všem tom pekle předtím jsem se už dost poučila. Chyba lávky.
Lidé se nemění,jen někdy dobře maskují svoji skutečnou tvář. Co mi tento vztah dal,krom obrovské bolesti a poučení? Uvědomění, sílu začít znovu, odhodlání konečně něco začít jinak.. Vlastně za tu bolest a zradu děkuji,protože nebýt jeho, nepoznala bych nové přátelé,kterých si opravdu vážím, nezačala bych si stát za svým a přece nebýt hysterická, ale co je důležité? Neposunulo by mě to k člověku,který je mým přítelem, mým ochráncem, skvělým společníkem, kterého miluju a věřte mi, za tohoto človíčka jsem připravená bojovat. Ano,byla jsem pokaždé zamilovaná, ale takové pouto a ten klidný vnitřní pocit,který mám teď, ten zažívám poprvé. Myšlenkové spojení,které máme snad jen se svou sestrou, o to je krásnější, že se mi podařilo najít někoho takového.
K čemu jsem chtěla dojít? Každý příběh začíná "mám tě rad" ale ne u každého může posunuti k "miluji tě" znamenat to opravdové, upřímné a krásné. Tudíž mám tě rad, je jen předvoj miluji tě, ale srovnávat to snad ani nejde. A proto místo "vs." mezi těmito pojmy bych s dovolením vymazala.

Co dodat? Děkuji za všechny své předchozí vztahy a hlavně těm klukům,kteří byli hlavní součástí celé této vztahové záležitosti. Všechno, co jsem s nimi prožila částečně vytvořili kus mě a posunuli o kousek dál v pochopení,co je opravdová láska. Bez náhražek totiž nikdy nepoznate,že jste narazili na originál a jak dobrý je. Tyhle tři vztahy mě posunuli do náruče originálu, jelikož až teď opravdu vím,jak láska a vztah mají vypadat.
Je o vzájemném pochopení, kompromisu a nepopsatelném pocitu štěstí,když vás ten člověk drží v náručí a o tom nepopsatelném smutku,když mu (byť jen na chvíli) musíte dát sbohem.
 

1 person judged this article.

Comments

1 castlebeckett | Web | 26. august 2015 at 22:38 | React

Ach, čekala jsem, že na to něco napíšeš. :D
Počtu si to zítra. Dneska, už se mně nechce a musím tu ještě něco dokončit...a pak chci odpočívat. :-P

2 Hayley | Web | 8. november 2015 at 12:39 | React

Áno, áno. Všichni jsme měli zlomená srdíčka, někoho to vzalo víc, někoho míň. Když jsem si ten článěk četla, úplně jsem viděla sebe. :D Akorát s tou vyjímkou, že na konci jsi ty šťastná, že jsi našla někoho s kým jste propojeni. Já totiž spadla do vztahu, který je úplně podobný jako ten můj první a bohužel opět bojuju s tím, že když se budu chtít rozejít, tak to nezvládnu. Nemám na to srdce prostě. Protože jsem pochopila, že jsem se v mém nynějším partnerovi spletla na celé čáře a že jsem se nechala oblbnout hezkými kecy. Achjo, najdu si přítelkyni a bude klid. A nebo budu sama, to mi taky vyhovovalo :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement