Z deníku studentky

7. september 2015 at 19:59 | ^Leah. |  Diary
Otravné drnčení budíku oznamuje, že je právě pět hodin a třicet minut, přesně to je signál pro to, že bych měla opustit bezpečí a pohodlí své vyhřáté postele.
Beru telefon do ruky, jen tak mimochodem projedu všechny sociální sítě, zkontroluju změny rozvrhu a jestli už přišli peníze na účet do jídelny, nebo jestli budu další den bez oběda.
Když konečně seberu veškeré odhodlání, odbelhám se do koupelny, k zrcadlu a na balkón pro ranní dávku nikotinu, je čas naházet vše potřebné do tašky a vyrazit na autobus.
Venku je neskutečně vlezlá zima, a tak jsem za příjezd toho smradlavého a přerostlého auta ráda.



Na gymplu, kam nás přestěhovali na poslední rok střední školy, je snad tisíc lidí a davy, které doslova vytváří zácpy na schodech mi ani trošku nedělají dobře, se špatnou náladou mířím ke své skříňce (mimochodem dovezená z naší staré školy- RIP náš starý dobrý gymple), která je drobnou upomínkou na to, jak moc se mi po starých prostorách stýská.
Zmateně hledám v rozvrhu vyvěšeném na chodbě učebnu, ve které mám mít společenskovědní seminář, když dorazím do třídy, mám ještě spoustu prostoru, abych si zabrala dobré místo. Ne moc vzadu, aby to nevypadalo, že to mám na háku a snažím se se svou trpasličí výškou zmizet za vyčesanými vlasy svých spolužaček, ale ani ne moc vepředu, abych nepůsobila jako jeden z těch protivných hnidopichů a taky proto, že nesnáším přímý oční kontakt s učitelem, který by se mi v prvních lavicích určitě nabízel více než často.
Když zazní zvonek, který připomíná spíš úvod při hlášení městského rozhladu, vejde do třídy téměř plešatý pán s tím nejvtipnějším pokerfacem, který jsem viděla.
Po dvou vyučovacích hodinách, kdy pan učitel (Doktor, mimochodem) vykládal o zkoušení každou hodinu, sepisování maturitních okruhů a psaní seminárních prací, myslela jsem, že dneska už nic víc nedám a sednu na první autobus domů. Díky za mé nervy, NEVZDALA JSEM TO!
Další hodinu, kdy jsme se dostali do jazykové učebny s těmi snad nejvíc vrzajícími židlemi na světě, se objevila mezi dveřmi známá tvář. Jeden z přeživších z naší staré školy, který si post učitele udržel a přešel s námi na druhé pracoviště. Nevím, jestli jásat nebo plakat, jelikož tenhle člověk je ten poslední, kterého byste si sbalili mezi učebnice, když vás (téměř násilým) přeloží na jinou školu.
Na konci hodiny jsem ale usoudila, že není uplně naškodu mít mezi kantory někoho, kdo nás zná a je to zrovna učitel češtiny, které se u maturity asi těžko vyhnu.
Matika... snad nejhorší předmět, který kdosi (mockrát děkuji -_-) mohl vymyslet, předtím ani teď jsem nepochopila smysl tohoto předmětu, možná do třetí třídy, pak už se mi matika zdá jako naprostá ztráta času pro někoho, kdo nemá ani trochu ponětí, o čem se vás učitel snaží přesvědčit a ať vám do hlavy tlučou pedagogové co chcou: "Ne, nepotřebuju matiku k životu. Ano, chci být hloupá, pokud to znamená, že nebudu muset mít matiku čtyřikrát do týdne. Ne, nemyslím si, že komplexní čísla nebo integrály mají nějakou životně důležitou funkci a PROSÍM! Nechte mě prolézt, paní učitelko."
Matika dneska byla suplovaná, snad s nejděsivější kantorkou, která na celém gymplu učí, měla jsem tu čest s touhle starou dámou, která nadává jak dlaždič a všechny nás má za tupé neadrtálce, čest strávit tři dny na fyzikálně-chemickém měření a věřte mi, tuhle paní byste jako společníka určitě nechtěli.
Po asi třiceti minutách, kdy s námi opakovala kdo ví co, jsem se přistihla, že slepě opisuju hromadu písmen a čísel s tabulem a v mezičase se trápím spíš tím, jak odstranit záděrku ze svého ukazováčku, než abych se snažila alespoň poslouchat, co po mně chce. A tak nějak mi došlo, že matematiky ze mě asi váážně nebude.
Poslední hodinou byla angličtina, kde máme parádního pana učitele, je mi až líto, když vidím, jak je nadšený, že vůbec může učit a komunikovat ale kolem něj prostě nikdo komunikace schopný není.
Po chvilce konverzace jsem se už odploužila na zastávku a strávila půl hodinu čekáním a další půl hodinu cestou domů. Popravdě jsem se ani domů tolik netěšila, když vím, kolik práce, úkolů a organizačních věcí mě čeká.

Nalévám do sebe třetí kávu, se snahou udržet oči otevřené, abych se dobrala alespoň do čtvrtky prvního maturitního okruhu, začala alespoň s úvodem filozofické úvahy a nebo napsala rozbor Pygmalionu do literárního semináře. Mezi třetí a čtvrtou kávou, která se už vaří, jsem si dala pauzu na článek, jelikož z toho předmaturitního šílenství se potřebuji alespoň trochu vypsat.
Nepomáhá mi ani trošku skutečnost, že můj Drahý má odpolední, a tak se celý týden neuvidíme, a aby se neřeklo, tak když konečně bude mít volný víkend, tak já budu v práci, od osmi až do rána.
A co vy, mí drazí, jak to jde první týdny ve škole?
XoXo
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Hayley | Web | 8. november 2015 at 12:30 | React

Ahojky,
jsem ráda, že žiješ! :D
Koukám, že maturitní ročník je děs všude, ale stejně jak to říkali kamarádi mě, tak i tobě povím, že to nebude tak hrozné jak se zdá! A upřímně pokud budeš maturovat z matiky tak upřímnou soustrast!
Docela tě obdivuju, že ses na okruhy vrhla už teď :) Já se vše nadrtila o svaťáku a prošlo to více než dobře :D
A ikdyž píšeš, že nová škola je hrozná (nenapsala si to, ale vyznělo to tak), tak mi podle popisu to příjde jak někde na americké škole :D což bych z toho byla asi nadšená. Ani nevím co bych dala za to vrátit se do školy, abych nemusela makat jak šroubek za tu almužnu.... :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement