Tok myšlenek

10. january 2016 at 23:44 | ^Leah. |  Diary
Možná to všechno nezachytíte, možná se v tom ztratíte, možná vás čtení omrzí.. ale musí to ven.. sklenice přetekla a chci to ventilovat správným směrem...



Vstávám a dávám si do hrnku se srdíčkem dvě lžičky kávy, lžičku cukru, pára linoucí se po skříňkách nad umyvadlem ohlašuje, že voda už prošla varem a je třeba zalít si směs rospustné kávy a cukru, dolévám do vrchu mlékem a u toho se snažím motivovat.
Můj organismus protestuje proti násilnému přesunu na jinou školu, jelikož po té naší zůstala jen prázdná budova a parte na dveřích (jak symbolické). Proč a jak se můj organismus hroutí? Od 1. září jsem ještě nebyla tak docela zdravá, jakoby moje obranyschopnost proti tomuto přesunu na jinou školu začala pracovat, ale trochu jinak, než bych chtěla.
Běhání po doktorech, neustálé běhání po doktorech.
Nesnáším tu školu, nesnáším ty lidi v ní, nemám ráda ani ty programující hlupáky, co si s radostí říkají učitelé, a přitom... jen nám vtloukávají klíny do hlavy, snaží se nás naplnit informacemi, které jsou v opravdovém a praktickém životě naprosto zbytečné a neužitečné. Proč tolik negace?
Možná právě tolik negativního myšlení směrem ke studiu na gymplu, v posledním ročníku mě dostalo tam, kde jsem.
Nemůžu si pomoct, ale nemám motivaci k tomu, tam trávit čas. Jediné, co mě motivuje je, že zbývá necelých pět měsíců a ta noční můra jménem Střední škola skončí.

Mrznu na balkóně, mezi prsty žmoulám filtr už skoro dohořené cigarety. Potahuju slastně další dehet do plic a nechávám nikotin aby se napustil do oběhu. Poslední tah. Típám cigaretu.
Beru skoro prázdnou krabičku. Šmátrám po zapalovači... Už jen pět měsíců... Zmizet... Zapaluji další cigaretu, přitom udělám jedno selfie a "poustnu" na instagram, abych světu dala vědět, že je mi jedno moje cigaretová neřest a že je mi jedno, jestli to někoho zajímá. ...Škola, k smíchu..
Zasměju se pro sebe, když si v dýmové dece představím milovaného Absolema..
Kde jsi můj milý? Jen s tebou se cítím klidná, vedle tebe chci usínat až do konce života. Odvážně chci tvrdit, že jsi láskou mého života... Jsi láskou, jsi přítelem, jsi oporou, jsi přesně ten, jehož ruka mě pevně drží. ... KDE JSI? Možná spíš...

Snažím se denně motivovat, učit se, snažit se, bojovat.. nevzdát se- Zhnilost vítězí. Kde jsi, mé železné odhodlání, když tě tolik potřebuji.
Dřív jsem měla ráda učení, ráda jsem měla dobrý pocit sama ze sebe a ze svých výsledků. Kam ten pocit zmizel? Nechala jsem ho snad na prázdných chodbách naší staré školy?
Mezi tou spoustou lidí se cítím sama. Někteří z nich si říkají přátelé.. K smíchu..
Vím, kde jsou mí přátelé.. je to tam, kde jsem opravdu šťastná, je to moje víkendová práce, jsou to moje odpolední čaje v kavárně lomeno baru, kde pracuji. Je to v náručí mého milého, u kterého jediného opravdu vím, že ve mě věří. Je to v kuchyni s mou mámou, která je prostě celá já. Tohle jsou mí přátelé. Ti, kteří mi nebodnou kudlu do zad, kdykoliv se na vteřinku otočím.

Cítím se šťastná, když pracuji, když se můžu milovat s tím, koho miluji. Když jsem v teplé posteli a koukám na seriál. Cítím se šťastná s cigaretou na balkóně, když na nebi svítí hvězdy jako tisíce světlušek. Když kreslím.. Nic z toho mi škola nedává. Není to pro mě ani životní lekcí.

Poslouchám neustále, co musím, co musím, co nesmím, co neumím, co... A co?!
Zápisy, nudné knihy, jejíž obsah napsal někdo smutný a omylem se stal vzorem pro dnešní i budoucí studenty.. Čísla a vzorce, které sice nikdy nepoužijete v reálném životě ale musíte je umět zpaměti..
Slova, která jsou vám vkládána do úst, protože ti lidé, co vám je tam vkládají mají tu pravomoc, kterou jim někdo dal."Neodmaturujete, dokud nedosáhnete naší excelentní úrovně, která vám z vaší bývalé školy chybí..." HOVNO!

Učitelé... Zloději snů...nás všechny formují jako roboty. Učí nás něčemu, co je naučil někdo před nimi, jak si můžou být jisti, že je to pravdivé a správné, jak mohou vědět, že nežijeme všichni ve lži.. Vymývači mozků

Nechte mě vzlétnout.

Ještě pět měsíců ve stádiu kukly, pak konečně praskne a já roztáhnu křídla. Nebudu krásná, ale budu šťastná a volná, jako ten motýl.. barevná.. ♪♫"Caterpillar in the tree ..How you wonder who you'll be...Cant go far but you can always dream" ♫♪


..Živá..
Jsem v kleci.. v pasti a čas se vleče.. tik ťak

Už jen pět měsíců... už jen pět měsíců.. už jen.. užíj si poslední dny pekla, pak si budeš žít život, jaký si připravíš a bude to ráj.. Bude to stát práci, ale bude to ráj, kde jediným koučem, který dává pravidla a určuje strategii

JSEM JÁ!!!

 

1 person judged this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement